Ukradnuté Kosovo - Alternately Information Alliance

Roku 1997 se v Albánské republice zhroutil tzv. projekt pyramidálních úspor. Pyramidy byly investiční společnosti řízené stejně jako kdysi u nás podvodná hra "letadlo". Dáte peníze, postoupíte na žebříčku, z cestujícího se stanete stevardem, přistupují další pasažéři a růst letadla či pyramidy vás může vynést teoreticky až na špičku, stanete se pilotem aeroplánu anebo dokonce kapitánem a berete peníze od dalších, co přistupují. Problém je, že zbohatnuvších pilotů je vždycky velice málo a oškubaných hejlů-cestujících drtivá většina. Albánie pyramidám propadla jako droze. Na rozdíl od "letadla" v ČR - se o pyramidových fondech s nadšením mluvilo běžně v televizi, úřady tomu dávaly zdání zákonnosti a solidnosti , "letadlo" hráli Albánci celonárodně asi tak, jak u nás např. Sportku. Sídla pyramidních společností hlídala s vážnou tváří policie, jako by se jednalo o nějaké seriózní instituce. Celá Evropa ovšem chápala, že všechno je to podvod jako hrom. Většina Albánců tomu však hloupě věřila. Jakby taky ne, když jejich rozum byl formován do roku 1913 několikasetletou tureckou okupací, po roce 1945 komunistický vůdce Hodža utopil milióny na stavbu nesmyslného pásu bunkrů ve stylu Maginotovy linie - a krom zemědělství u nich prakticky žádný významnější průmysl nevznikal (a tím ani vrstva inteligence a bystřejšího dělnictva) A tak jako národ, jako celek - poněkud více zaostali za současným světem - uvízli ve svém prostoduchém rolnicko-vesnickém vzdělání, které je jako nechápající dinosaurus v moderním 21.století odsouzen k prohře - a svou prostinkou selskou mentalitou se jednoduše nechali lehounce ošálit dravými kapitalisty - zchytralými emigranty Albánci , kteří už měli zkušenost s tržním západem ( podobně jako nás napálil emigrant Kožený,který se po listopadu 89 vrátil s diplomem v kapse - ale jinak docela bez peněz - a v době kupónové privatizace vymyslel slavný slogan o "jistotě desetinásobku" - čímž nalákal masy k důvěře v jeho fondy - načež následovalo nadšené naivní prohlášení profesora Klause, že kéž by ČR měla více takových Kožených A za pár let Kožený pláchl z republiky i s 10 miliardy korun, o které obral své podvedené vkladatele) Albánské "letadlo" muselo tedy zákonitě jednoho dne krachnout a když ten den přišel - statisíce Albánců náhle ze dne na den ztratilo své celoživotní úspory v hodnotě asi 2,5 miliard dolarů. Oškubané davy pochopitelně zuřily a vyly zklamáním a vzteky - načež podvedená chátra hromadně vylezla do ulic - asi tak, jako r. 1789 pařížský dav na Bastilu ,načež potom táhl k 20 km vzdálenámu Versailess - kde si vyzvedl a zajal krále. Albánci ovšem postupovali jinak než tehdy Francouzi - násilím houfně vtrhli do špatně střežených skladů armády, kde byla spousta zbraní a těch se násilím zmocnili. Povstání se šířilo mezitím zemí jako všespalující plamen, všechno, co drželo stát pohromadě, bylo najednou pryč, celá struktura a organizovanost se zhroutila, nikdo nevládl, policie zalezla, armáda mlčela. Celostátní nepokoje trvaly od ledna do března 1997 a během nich zmizelo neuvěřitelné množství armádní výzbroje: 38 000 ručních zbraní, 226 000 kalašnikovů, 25 000 kulometů, 2 400 protitankových střel, 3 500 000 ručních granátů, 3 600 tun výbušnin. Zbraní bylo tolik , že se i na děti bohatě dostalo a dospěli to považovali za normální , když desetiletý kluk běhal se samopalem. Místo peněz měli tak Albánci najednou v rukách kalašnikovy - a věděli co s nimi učinit! V kolektivním běsu počali rabovat obchody - kradené zboží alespoň částečně vynahradilo jejich ztrátu z pyramidy. Aby se zabránilo ještě většímu chaosu - museli zachraňovat albánský stát před totálním kolapsem členové NATO. Mnohonárodní ochranné síly se 7000 muži vstoupily do Albánie v dubnu 1997 a nastolily tam pořádek. Tou dobou se lid už částečně vybouřil, zchladil si žáhu, nakradl a vyraboval co jen mohl - ale co teď se zbraněmi, když už nejsou k užitku, protože je tu cizí, moderní armáda, která náhle brání dalšímu loupení ? No přece ty zbraně někde zpeněžit! Jejich "bratři" Albánci v Kosovu se stejnou mentalitou a podobnou úrovní rozumu a chápaní světa se totiž nechali mocně inspirovat oními bouřlivými událostmi. A tak se v jejich selských hlavách zrodil podobný plán - a totiž - se zbraní v ruce se domoci taky majetku - avšak s tím rozdílem , že na kosovských Srbech - čili bohatších sousedech. A protože Srbů bylo v Kosovu jen 10 % , vítěz byl předem jasný. A tak ti nejagresívnější a nejvíce zchudlí kosovští Albánci vycítili jedinečnou příležitost, jak se konečně rychle domoci lepší životní útovně - když poctivou prací to jde tak pomalu. I začali radostně nakupovat všechny rozkradené zbraně svých jižních přátel s vidinou rychlého zbohatnutí. A ještě v témže roce se konflikt rychle přelil z nepokojné Albánie do Kosova - a historie se začala opakovat - chudina se opět chopila zbraně - kalašnikova - a ten patří mezi nejspolehlivější, a v obsluze a údržbě přitom nejjednodušší automatickou zbraň na světě, takže se těší mimořádné oblibě zvláště mezi negramotnými v třetím světě. Někteří kosovští civilisté si navlékli vojenské uniformy nakradené z albánských vojenských skladech, jiní zase bojovali jen tak, v teplákách a šusťákové větrovce, popadli do ruky samopal a hurá na nenáviděného Srba, kterého považovali za zdroj své chudoby. Jeho velká kuča - obytný dům se bude jistě náramně hodit pro početnou, selsko-rolnickou kosovskou rodinu. Samozřejmě , že loupež majetku se musí před světem maskovat za vzletná slova o boji za samostatné Kosovo.